Rozhovor s psycholožkou Kordačovou: Stáří není koncem

I když se stárnutí nejčastěji pojí s vysokým věkem, což je na první pohled logické, týká se nás všech už od momentu početí. Pravdou však je, že několik problémů souvisejících se stárnutím se zvykne objevovat zejména ve vyšším věku. Mnozí lidé si teprve tehdy uvědomí, že opravdu stárnou a že tento proces je nezvratný.

O tom, proč si přesto není třeba zoufat, jsme si povídali s Janou Kordačovou z Ústavu experimentální psychologie Centra společenských a psychologických věd SAV v Bratislavě.

Jak na stárnutí pohlížejí psychologové?

Psychologové, kteří se zabývají problematikou stárnutí, poukazují na to, že stárnutí je sice nezbytnou součástí vývojové cesty každého člověka, ale stáří představuje významnou část života, která nejednou časově znamená delší etapu jako například dětství nebo dospívání. Uvědomění si této skutečnosti otevírá prostor pro pozitivnější nahlížení na stárnutí a jeho možnosti.

Nejde totiž o konec, ale o relativně štědrý úsek života pro jeho moudré a smysluplné využití. K optimistickým pohledům na stárnutí přispívají i výsledky několika psychologických výzkumů, které ukázaly, že starší lidé jsou se životem spokojenější než mladí lidé, nebo že i dospělý mozek je schopen vytvářet nová nervová spojení. Vědci se domnívají, že stárnutí a stáří není třeba patologizovat a stáří by nemělo být nahlíženo jako na úpadek, ale jako na zrání. Dá se považovat za období, ve kterém kvalifikujeme život jako celek, přičemž dobré stáří může znamenat dobrý život jako celek, konstatuje česká psycholožka Iva Poláčková Šolcová.

Jak se vyhnout stereotypům a mýtům o stárnutí?

Lidé často nahlížejí na stárnutí a stáří negativně, se sklonem přehlížet několik jejich přednosti a výhody.